2015: CONSTANT DULLAART: JENNIFER IN PARADISE
EN /

CONSTANT DULLAART: JENNIFER IN PARADISE

*Jennifer in Paradise is the name of the first picture ever to be photoshopped. Taken by John Knoll, co-creator – along with his brother Thomas – of the now ubiquitous software, it depicts his girlfriend at Bora Bora, Tahiti. The image was digitalized by Apple in 1988 and supplied as demonstration of the program’s abilities with its early versions. Though initially widespread, it has since become harder to track down. Constant Dullaart’s work can be considered as an early example of archeology of the internet however tightly connected with anthropological approach.

---

Meanwhile John Knoll’s meme image was created on a promise of the utopian paradise of freedom of self determination, Constant’s Dullaart Jennifer becomes a meme again, but this time as a story of the nostalgia of that paradise lost. What constitutes this nostalgia is precisely the naiveté of the former Knoll’s attempt, the not-knowing that what we associate with expression of freedom is only means of oppression. The foolish freedom of the 1990s embedded in cigarettes, consumerism, combustion engines and images.

Jennifer in Paradise embodies not only the belief of image manipulation as an extension of human creativity and consequently freedom of expression, having as its roots so significantly the special movie effects industry. As its subject it also goes together with the best intentions of selling your own wife’s naked body as an advertisement for your designed product. Isn't that almost the truest confession for commodity, the almost literally sexual connection between private life and business?
As Jennifer Knoll herself says: ”The beauty of the internet is that people can take things, and do what they want with them, to project what they want or feel.”
Hadn't the early internet boom started at the very core with the same belief as neoliberalism - with the idea that the freedom of self determination will lead society towards overall happiness?

And what happens to it? Now we have the very tool of surveillance and proactive consumerism. Now we all know it is bad, some still have hopes, but almost no one knows what to do with it. The paradise is not anymore the freedom but oblivion. Like all those people cutting the boredom and exhaustion of their disappearing middle class lives with short travels to the Tahiti-like worlds of their tiny screens. “Prepare to cobble together a financial living doing a mishmash of random semi-skilled things: massaging, lawn-mowing, and babysitting (…) And here’s the clincher: The only thing that is going to make any of this tolerable is that you have uninterrupted high-quality access to smoking hot Wi-Fi.” (Douglas Coupland - BOHEMIA = UTOPIA)

That’s why look backwards with emotions, to that era when we at least didn't know how exploited, oppressed and monitored we are, and we got well paid for it. Now we know and we cannot even enjoy it anymore. Just as Constant Dullaart wrote in his letter to Jennifer Knoll: “Sometimes, when I am anxious about the future of our surveilled, computer-mediated world, when I worry about cultural imperialism and the politics behind software design, I imagine myself traveling back in time. Just like the Terminator, to that important moment in technological world history, there on the beach in Bora Bora. And just sit there with you, watching the tide roll away.”

Michal Novotný

thanks to the kind support of Embassy of the Netherlands in the Czech republic

FUTURA
Holečkova 49
Praha 5, 150 00

Opening hours: wed-sun 11am-6pm
free entry

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
CZ /

CONSTANT DULLAART: JENNIFER IN PARADISE

*Jennifer v ráji je jméno první digitálně upravené fotografie. Snímek, který vyfotil John Knoll, spolu se svým bratrem Thomasem autor programu Photoshop, zobrazuje jeho přítelkyni na pláži Bora Bora na Tahiti. Fotografie byla digitalizována společností Apple v roce 1988 a distribuována jako příklad schopností programu společně s jeho prvními verzemi. Přes počáteční cirkulaci mnoha jejích upravených variant se fotografie postupně ztratila a nebylo možno ji běžnými vyhledávači na internetu nalézt. Dílo Constanta Dullaart tak lze považovat za jeden z prvních příkladů internetové archeologie, avšak pevně spojené s antropologickým přístupem.

---

Fotografie Johna Knolla se stala kulturním memem jako zosobnění slibu utopického ráje svobody sebe určení. Jennifer Constanta Dullaart se šíří po internetu stejně rychle, tentokrát však jako příběh nostalgie po tomto ztraceném ráji. Veškeré emoce zde pramení právě z naivity tohoto činu, onoho sladkého nevědomí toho, že to, co považujeme za vyjádření svobody je ve skutečnosti primárním prostředkem útlaku. Pošetilost svobody 90. let ztělesněné cigaretami, konzumem, spalovacími motory a fotografiemi.

Jennifer in Paradise tak ztělesňuje víru, že digitální manipulace obrazu je rozšířením pole lidské tvořivosti a tak i svobody vyjádření. Program má ostatně velmi příznačně kořeny ve filmovém průmyslu speciálních efektů. Jsme ale zároveň svědky toho, že je zde s nejlepšími úmysly prodáváno nahé tělo vlastní ženy jako reklama pro navržený produkt. Nemůžeme to snad považovat za nejvěrnější vyznání víry v komoditu, toto téměř doslovně sexuální spojení mezi soukromým životem a businessem?
Jak říká sama Jennifer Knoll: “Krása internetu spočívá v tom, že lidé mohou vzít věci a dělat s nimi, co chtějí, promítat do nich co chtějí, nebo co cítí.”
Jakoby se zdálo, že původní internetový boom začal ve stejné víře jako neoliberalismus - ideji, že svoboda sebeurčení dovede společnost ke všeobecnému blahu.

A co se z internetu stalo? Nástroj dohledu a iniciativního konzumu. Teď už všichni víme, že je to špatně, někdo ještě doufá, ale skoro nikdo neví, co s tím. Ráj již není svoboda, ale zapomnění. Stejně jako všichni ti, co krájejí nudu a vyčerpání svých mizejících pozic ve středních třídách neustálými krátkými výlety na Tahiti jejich malých přenosných obrazovek. “Připravte se, že budete flikovat svůj finanční život skrze mišmaš náhodných semi-kvalifikovaných brigád: masáže, sekání trávy, hlídání dětí (…) Ale jádro věci je jinde: Jediné co činí tohle všechno snesitelným je to, že máte nepřerušený vysokorychlostní přístup ke kurevsky rajcovnímu Wi-Fi.” (Douglas Coupland - BOHEMIA = UTOPIA)

To je důvod, proč se dívat s nostalgií zpět, do éry, kdy jsme alespoň nevěděli jak využívaní, utlačení a monitorovaní jsme a byli jsme za to alespoň dobře placení. Teď už to víme a tak už si to ani nemůžeme užít. Constant Dullaart napsal ve svém veřejném dopisu Jennifer Knollové: “Někdy když cítím úzkost z budoucnosti našeho počítačemi zprostředkovaného světa dohledu, když mám strach z kulturního imperialismu a politiky stojící za softwarovým inženýrstvím, představuji si, že cestuji zpátky v čase. Tak jako terminátor se přesunuji do tohoto důležitého momentu technologické historie, tam na tu pláž Bora Bora. A jen si tam s Vámi sednu, a dívám se, jak moře v odlivu ustupuje.”

Michal Novotný

děkujeme za podporu Nizozemské ambasády, která umožnila uskutečnění výstavy
16 photos · 95 views