2014: PAVEL STEREC / ROEE ROSEN: O STROMECH A VĚCECH / ON TREES AND THINGS
CZ
„Paní Tugendhatová vzpomínala, že to bylo její nejoblíbenější místo k posezení nad šálkem čaje a že i za pošmourného dne zde mohla cítit dotek slunce,” říká průvodkyně stojící vedle prosvícené stěny z bílého skla, která společně s částí makasorového oblouku a pochromovaným sloupem stavební konstrukce tvoří kompozici pro čtyři trubkové židle Brno potažené bílým pergamenem a stolek s kruhovou skleněnou deskou Barcelona. Oproti vrcholné utopii moderny bere Pavel Sterec pojem druhá příroda doslovně — následná příroda zmanipulovaná člověkem. Stejně jako účastníci dětského tábora v Hitlerově lese, který je dnes HIT-em, ani my nakonec vlastně vůbec netušíme, co se za žehličkou Morphy Richards z videa skupiny Buried Alive Group vlastně skrývá.
Věci nikdy nejsou jen bezvládnými předměty, mrtvými skořápkami nebo pasivními položkami určenými k likvidaci jejich odškrtnutím. Jsou to spíše shluky touhy, přání a intenzit stejně jako předmět dohledu mocenských vztahů. Ať již je to plánované opotřebení žárovky, prvního produktu s dopředu úmyslně omezenou životností, nebo vědecký vynález stroje, který fakticky umožňuje obejít náboženské přikázání sobotního klidu, věc je vždy hmotou veskrze ideologickou. Věci však mají i schopnost, která se vyvléká možnosti je úplně vylíčit pouhým rozumem, ale je spíše jakousi jejich vlastní silou, temnou, mystickou, bez duše, ale živoucí.
Je to tak právě jen objekt, který může zničit samotnou koncepci subjektu. „Je toho mnoho, co bychom mohli říci o mýdle. Přesně řečeno zcela všechno, co říká samo o sobě, až do úplného vytracení, vyčerpání subjektu. To je poté přesně ten předmět pro mne,” píše Francis Pong ve své stostránkové oslavě nazvané Mýdlo. „Každý ví, že tvůj spodek je mocný a žhavý,” jsou slova písně „Malá žehlička” Maxima Komara Myshkina. Jacques Lacan tvrdí, že sexuální pud je vždy orientován nikoli vůči komplexní osobě, ale jen vůči její některé části – objektu touhy. Sex zakotvený v realitě objektů je tak také opakem významu a tedy i vztahu, komunikace. Subjekt se vytrácí, tak jako je Vladimír Putin na obrazech Komara Myshkina zneužíván, mučen a nakonec zabit věcmi.
Jakkoliv může spiritualismus místa či animismus věcí znít spíše jako mýtus než jako materialismus, pokud budeme chápat i samotné myšlení jako pamět zakotvenou v hmotě, obnova následující po revoluci nemůže být nikdy tím samým starým pořádkem, a to i na úrovni neuronů. „Vše, co existuje, jsou reálné předměty jako autonomní reality nebo individuální substance. Lidé sami se tak stanou objekty, vedle ohně, bavlny a stromu,” píše filosof spekulativního realismu Graham Harman. Strom má ostatně od člověka o pouze osm procent odlišnou DNA. Místo vězňů jsou dnes v komplexu terezínského ghetta uloženy a katalogizovány věci z depozitáře Národního muzea. V díle Pavla Sterce rozehrávají jejich 3D modely remake původní dětské opery, která byla nacisty zneužita pro vytvoření obrazu ideálního města, které věnoval Hitler židům, a nyní nese název Brundibár 3D. „Myslete na Vladimíra Putina, který důmyslně obnovil červenou komunistické minulosti a pro carské Rusko charakteristickou dvouhlavou orlici, aby vytvořil ultranacionalistický (…) pocit moci a pýchy,” píše se v manifestu Buried Alive Group.
Dnešní realita tak sestává z obrazů, nebo spíše z věcí, konstelací a procesů, které jsme kdysi obrazy nazývali.

EN
“Mrs. Tugendhat used to remember, that this was her most beloved place to sit and talk over a cup of tea and that even during cloudy days she could feel the touch of sun here,” says the guide while standing next to a white glass wall lighten from behind, which together with the left section of Makas- sar wood partition and chrome plated column creates a composition for four tubular chairs Brno upholstered with white calf parchment and a table Barcelona with glass round desk. Unlike the utopia of high modernity, Pavel Sterec considers the term Second nature literally — as subsequent nature which man manipulates. Likewise the participants of the summer camp in Hitler’s forest, which says nowadays HIT, also we don’t have any idea, what is beyond the Morphy Richards iron in the video of artists group Buried Alive.
Things are never just inert objects, passive items or lifeless shucks at the disposal of the documentary. Thus things can be interpreted as conglomer- ates of desires, wishes, intensities and power relations. Whether it be the planned obsolescence of a bulb, as the first product set up expressly to limit the life span, or the scientific invention of a machine, which allows its users to bypass the religious laws, the thing is always a matter thoroughly ideologi- cal. Things however have powers which ventures towards that which evades representation, which is not rendered object qua instrumental reason but qua its own force, the dark, the mystic, the animate but soul-less.
Therefore it is only the object, which can destroy the conception of the Subject itself. “There is much to say about soap. Precisely everything that it tells about itself until the complete disappearance, the exhaustion of the subject. This is precisely the object suited to me,” writes Francis Ponge in his hundred pages long celebration called Soap. “Everyone knows how hot and mighty your bottom quickly turns,” is a part of the lyrics in the “Little iron” song by Maxim Komar Myshkin. Jacques Lacan suggests that the sexual drives are directed not towards a “whole person” but towards part-objects. As something rooted in the real, sex is thus opposed to meaning, and “sex, in opposing itself to sense, is also, by definition, opposed to relation, to communication. The Subject disappears as much as Vladimir Putin molested, tortured and finally murdered by the Things.
However may the spiritualism of the place and animism of the things sound rather as a Myth then Materialism, if we consider the actual thinking as a memory embedded in matter, the restoration which follows revolution cannot ever be the same as the old order, and not even on the neuronal level. “All that exists are real objects as autonomous realities or individual substances. Humans themselves become objects, alongside fire, cotton and a tree,” writes Graham Harman, the philosopher of speculative realism. Trees anyway have only in eight per cent different DNA then humans. In place of the former Terezín ghetto and concentration camp prisoners, things from the National Museum depository are stored and catalogued in the same building nowadays. Their 3D models performs the remake of the original children’s op- era abused by Nazis to create an image of ideal ghetto, carrying now the name Brundibár 3D. “Think of Vladimir Putin, who ingeniously revived both the red colour of the communist past, and the Tsar’s emblematic double- headed eagle to forge an ultra-nationalistic (…),sense of pride and might,” says the Manifesto of Buried Alive Group.
Reality now consists of images, or rather, of things, constellations, and pro- cesses formerly evident as images.
31 photos · 123 views